SANDRA
V Lednu 2011 jsem se dozvěděla,že jsem těhotná,byl to pro nás šok.Miminko tedy bylo neplánované,ale chtěné.Od začátku těhotenství to začalo-obrovský strach o dítě a jeho zdraví,aby se narodilo v pořádku a bylo vše,tak jak to má být.Dne 22.8.2011 ve 02:22 mi praskla plodová voda,přijela pro mě sanitka,která mě odvezla do porodnice.Strašně jsem se jako prvorodička bála porodu,ale zároveň jsem se hrozně těšila na moje první děťátko,na to,až ho poprvé uvidím a budu ho prvně držet v náručí a přesně 22.8.2011 v 16:59 jsem se dočkala!Narodil se Míša,kluk jako buk s mírami 3060g a 51cm,zdravej,krásnej chlapeček s obrovským černým kohoutem na hlavě (sestřičky mu říkaly střapatej ) a uplně černýma očima,které mu zůstali do dnes-tak černýma,že mu nejdou vidět panenky.Nikdy na to nezapoemnu,ten pocit štěstí,když mi ho ještě od krve položili na břicho,byl to takový nával štěstí,že jsem plakala a líbala ho ještě od krve,hladila ho a říkala jsem si,jakej je to zázrak.Hned poté si Míšu odnesli na měření a vážení.V tu chvíli za mnou přišla dětská doktorka a řekla mi,že náš chlapeček má "něco" na levé straně tváře a že neví,jestli je to oheň (naevus flammeus),nebo otlačenina z porodu a že pokud to do 2 dnů nezmizí,tak je to bohužel oheň,který ale ať se nebojim,protože do roka zmizí.V tu chvíli jsem byla v šoku,když mi ho vrátili na sál (kde jsem ještě 2 hodiny s pískem na břiše musela ležet),tak jsme si ho neustále musela prohlížet.Hned v tu chvíli jsem věděla,že to není žádná otllačenina,ale oheň i přes to byl pro mě nejkrásnější,ale v hlavě mi začali znít otázky tipu "Proč zrovna moje dítě?" , u porodu jsem byla sama-chtěla jsem to tak,takže jsem si ty pocity z ohně "vyžrala" sama.Druhý den po porodu už jsem z toho začala být opravdu hodně špatná,brečela jsem,bylo mi na umření a neustále jsem myslela na budoucnost syna,že to třeba nezmizí a on bude ve školce a škole za outsidera,že se mu budou děti smát a on bude jeden malý uzlíček plný komplexů.Do té doby,než jsem porodila,jsem o ohni nevěděla vůbec nic,věděla jsem že se s tím lidi rodí,ale nikdy by mě nenapadlo,že zrovna náš syn to mít bude,jak už jsem psala,strach o dítě jsem měla,ale tohle mě vůbec nenapadlo.Druhý den po porodu začali návštěvy,které mi taky moc nepřidali.Míšův táta si z toho nic nedělal,říkal,že to nic není a že to zmizí,moje máma plakala,zhroutila se z toho,měla z toho stejný pocity jako já a místo toho,aby se kohala prvním vnoučátkem,tak se trápila,ségra se snažila dělat,jakože to nic není,ale ve tváři jsem viděla,že i jí to mrzí,kamarádky mě uklidňovaly,že to určitě zmizí.Hned po příchodu domů z porodnice jsem neustále seděla u počítače a hledala informace o ohni.Myslím,že se mnou v tu chvíli asi nebyla moc řeč,protože jediné co jsem dělala bylo kojení a sezení u PC.Jenže jsem se toho ani moc nedozvěděla a to z jednoho jediného důvodu a to je ten,že se toho o ohni ani nic moc neví,jediné co jsem našla je,že je to cévní porucha,která vzniká už u embrya,proč to nikdo neví.Taky jsem se dočetla,že je možnost odstranění ohně laserem,začala jsem tedy zjišťovat co nejvíce informací o odstranění,psala jsem emaily do laserových center,ale všude nás odmítli s tím,že máme čekat do 2 let,byla jsem z toho nešťastná,našla jsem ale jednu kliniku,kde nás vzali na konzultaci a tam nám řekli to samé,čekat do 2 let.Během 6ti nedělí jsem byla se synem ještě na UTZ hlavičky,ledvin a jater,kvůli vyloučení toho,že máme naevus i na orgánech,naštěstí je to v pořádku a na orgánech nic nemáme.Abych se vyjádřila k pocitům z ohně.Bylo to hrozný,nebavilo mě chodit ven,nechtěla jsem,aby mi lidi koukali do kočárku a ptali se proč a co to dítě na tváři má a když už jsem šla,tak jsme mu obličej otáčela tak,aby to šlo co nejméně vidět.Pořád jsem doufala v to,že nám do roka flíček zmizí a musím říct,že jsem si to malý miminko ani neužila a dneska mě to strašně mrzí.Rok se s rokem sešel,Míša slavil svoje první narozeniny a jeho flíček se na tváři pořád držel,vypadal furt stejně,jen o maličko zesvětlal.Díky internetu jsem se seznámila s několika maminkami,které mají stejný "problém" jako my a jedna z nich,která měla synka cca měsíc starého mi řekla,že je tu jedna klinika,která to odstraňuje i malým dětem-dokonce i miminkům a že s léčbou ihned po 6ti nedělí začnou.Po zaslání fotek jejího syna po laseru jsem se rozhodla,že na kliniku taky pojedeme.8.10.2012 jsme začali s odstraňováním ohně a efekt je úžasnej,krásně to mizí!žádná z pojišťoven v ČR odstranění ohně nehradí,prý se jedná "jen" o kosmetickou vadu.A tak synovi laser hradíme sami a jezdíme pro nás do 200km vzdáleného města,ale i tak to pro nás stojí za to!Paní doktorka na klinice nám řekla,že čím dřív se začne tím je efekt lepší,hojení kratší a že naopak časem oheň může hrubnout ba dokonce s rozšiřovat a že NIKDY nemizí.To že oheň mizí je pouze tvrzení doktorů v ČR,kteří o tom nic neví a několikrát nám dokonce řekli,že máme hemangiom,což je také cévní porucha,ale jiná a vypadá opravdu jinak.Chtěla bych všem maminkám poradit jednu věc a to je,aby s odstraněním ohně na nic nečekaly a ničeho se nebály.Zákrok sice bolí,ale jde o maximálně 2minuty a myslím si,že to stojí za to a že vám za to vaše děti jednou hodně poděkujou!Na týden jedeme se synem na 3. sezení,odstranění u takhle malých dětí se dělá "po kouscích" a jelikož máme rozsah ohně celekm veliký,tak to u nás bude ještě na několik sezení.Kolik přesně nevíme ani my,ani doktorka,ale do léta to prý budeme mít určitě dole.